Také máte z některých kolegů pocit, že překrucují informace, necítí zodpovědnost za své chyby a stále si stěžují na své okolí? Manipulátoři nejen že berou ostatním energii, ale mohou zásadním způsobem ovlivnit fungování týmu. Jak je rozpoznat a jak se bránit jejich hrám?

Potkáváte je každý den – v práci, mezi přáteli, v rodině, v obcho­dě. Na první pohled vypadají jako dospělí, ale uvnitř jsou to vystra­šené děti. Nedokážou se učit z vlast­ních chyb, nechtějí se měnit a vyvíjet. Neumějí vytvářet rovnocenné vztahy. Touží po výsadní pozornosti a vás po­užívají k uspokojování svých potřeb. Chybí jim empatie, a tak vám mohou ubližovat a znepříjemňovat život. Aby dosáhli cíle, nestydí se lhát přímo do očí. Překroutí informace i celou re­alitu. Vyznačují se i výraznou odchyl­kou vnímání, myšlení a cítění. Mani­pulátoři. Zásadní otázka zní: Jak se s nimi vypořádat na pracovišti, kde většina z nás tráví velkou část dne?

Znáte ten pocit, že vám někdo bere energii a něco není v pořádku? Stává se vám, že cítíte vinu, když někdo jiný udělá chybu nebo nedodrží dohodu, a na konci rozhovoru se ještě omlou­váte? Nevíte, z jakého důvodu přebíráte zodpovědnost za pocity toho druhého? Kladete si otázku, proč jste v neustálém střehu a stra­chu z toho, co zase bude? Pokud ano, podívejte se důkladně kolem sebe, zda ve vaší blízkosti není manipulátor – protože chyba není na vaší straně!

Dvě skupiny manipulátorů

Pro zjednodušení rozdělíme manipu­látory do dvou skupin: Ti první se vy­značují tím, že si stěžují na nepřízeň osudu, na druhé lidi, na podmínky v práci, na dětství. Zvýrazňují své han­dicapy a méněcennost. Když je třeba, rozbrečí se, aby ukázali, jak jim vaše chování ubližuje. Budou vyžadovat vaši naprostou pozornost, ohledupl­nost a soucit. Lidé ve druhé skupině jsou drsnější: Vyvolávají pochyby, po­nižují, nařizují, zastrašují, vydírají. Po­kud jim to přinese výhody, lžou, pře­vracejí informace, mlží. Jste pro ně ohrožením a jdou vám po krku.

Jakým způsobem obě skupiny rozehrávají manipulační hru? Nejdří­ve si s vámi vytvoří silný, důvěryhodný vztah. Budete mít pocit, že jde o nej­lepšího kolegu, přesně toho zaměst­nance, kterého hledáte. Pak nastane druhá fáze, kdy slova nebudou od­povídat činům. Milují, když jsou druzí zmatení. V takovém prostředí rozehrá­vají své manipulativní taktiky. Vzbudí ve vás negativní emoce a vy – abyste se jich zbavili – uděláte to, co chtějí. Pravidlem pro manipulátora je, že ne­dělá to, co říká, a neříká to, co dělá. Chce po vás, abyste vy udělali to, co chce on, a na oplátku neudělají to, čeho se bojíte.

Jde jim o kontrolu a moc nad vámi. Chtějí kontrolovat vaše emoci­onální reakce, chtějí určovat, jak bu­dete myslet, nad čím budete přemýš­let a co budete dělat. Prostě chtějí vaši životní energii a sílu. Chtějí se cítit lépe. Útočí na vás a mezi jejich zbraně patří vzbuzování viny a studu, vyvo­lávání strachu či nejistoty, předávání zodpovědnosti, ponižování a snižová­ní lidské důstojnosti.

Pokud se manipulátor objeví ve vaší blízkosti, zbystřete! Bu­dete se vedle něj cítit špatně, vyčerpaně. Čím hůř bude vám, tím lépe bude jemu. Setrvání delší dobu v jeho přítomnosti vám způsobí psychickou újmu a šrámy na duši.

Jak manipulátor kritizuje a jak se mu bránit

Konstruktivní kritika je věcná, kon­krétní, popisná. Díky ní máme mož­nost růst, měnit své chování a rozvíjet vlastní schopnosti. Jenže manipulá­torovi zřídkakdy jde o vaše zlepšení a prospěch. Jeho kritika je přímá, zraňující, ochromující. Je vágní, nepřesná, nejasná.

Když manipulátor kritizuje, sleduje tím: vyvolání negativní emoční reakce (tím vás má pod kontrolou a vy prožíváte emoci, kterou chce on), ponížení a pošlapání (neboť jeho skutečná vnitřní sebehodnota je nízká a nemá rád, když se v jeho přítomnosti někdo cítí lépe než on), vytvoření napjaté atmosféry plné zmatku (v ní se cítí velmi dobře), vyvolání pocitu studu za to, jací (ne)jste, a pocitu viny za to, co jste (ne)udělali.

Smyslem kritiky u manipulátora je, abyste se cítili hloupě, bezmocně a styděli se. Máte tři možnosti, jak zareagovat: 1. Cítíte se zmateni, máte pocit viny, stydíte se. Obhajujete se. Vysvětlujete. Přesně to ovšem manipulátor chce! 2. Pokud nedostanete konkrétní odpověď, pokrčíte rameny a kritiku nepřijmete. „Když nevím, co konkrétně po mně chcete, nemohu s tím nic udělat.“ 3. Půjdete do protiútoku. Budete klást otevřené otázky a trvat na vysvětlení. „Co tím konkrétně myslíte? Proč to říkáte? Vysvětlete mi to!“ A budete opakovat své otázky a žádost o vysvětlení tak dlouho, až manipulátora zaženete na útěk.

Připravte se, že manipulátor má obecně potíž někoho pochválit. Nemáte šanci se mu zavděčit. Cokoliv uděláte, bude to vždy málo. Manipulátoři nemají zdravou sebereflexi, neumějí racionálně pojmenovat své chyby a nedostatky, zato svoje plusy přeceňují. Používají tzv. projekci, své nepřiznané negativní vlastnosti promítají do vás. Pak se dozvíte, že jste bezcitní, zlí, neempatičtí, váš život nestojí za nic, nemáte přátele, kteří vás podpoří, nemůžete být pro nikoho přínosem… Zamyslíte-li se, o kom vlastně mluví, zjistíte, že o sobě, nikoliv o vás. Uvědomte si, že vaše hodnota neklesá s neschopností manipulátorů ji ve vás vidět.

JAK VYPADÁ KRITIKA MANIPULÁTORA?

Příklad 1: „Klienti s vámi nejsou spokojeni. Svoji práci neděláte dobře. Nedochází vám spousta věcí. Chytrá opravdu nejste. Až příště budete hledat práci, tak prosím hledejte takovou, kde není třeba inteligence, domýšlení věcí a empatie.“

Příklad 2: „Kolego, už delší dobu vás pozoruji a nelíbí se mi, jak pracujete. Děláte spoustu chyb, práce je nepořádná, musím vás neustále kontrolovat, je to opravdu hrozné. Kdybych tady v oddělení měl samé pracovníky, jako jste vy, asi bych se z toho musel zbláznit. Nedělám nic jiného, než že vám stojím za zády, nemohu se na vás spolehnout, a když vám svěřím nějaký úkol, klepu se strachy, jak to dopadne, jestli to po vás nebudu muset předělávat.“

Přiznání chyby, omluva, či manipulace?

Manipulátor je přesvědčen o tom, že nedělá chyby. Jeho vnímání je tak nastavené, takže žádnou chybu ani přiznat nemůže, natož se omluvit. Za chyby mohou druzí: vy, systém, dětství, zdravotní stav, počasí. On v žádném případě!

Pokud přece jen chybu přizná, využije ji k tomu, aby si vás ještě více připoutal a přinutil vás k jinému dru­hu emoční reakce. Byli jste někdy v si­tuaci, kdy manipulátor porušil doho­du, pravidla, a vy jste kvůli tomu opravdu měli potíže? Zažili jste, že se pak omlouval, sypal si popel na hla­vu? Jak zněla „omluva“? Pojďme si nejdříve popsat, jak má vypadat správná omluva a přiznání chyby. Popsat chybu, vyjádřit ji, vyjádřit ade­kvátní emoci, třeba lítost, a navrhnout řešení. Druhému dáte svobodnou vůli, jak zareaguje. Manipulátor to dělá ji­nak. „Zakáže“ vám se na něj zlobit, takže jeho omluva bude znít: „Nemů­žeš se přece na mě zlobit! Ne­zlob se na mě! Vždyť víš, že to mám doma těžké, nevyspím se, no a pak dělám chyby.“

Vnímáte ten rozdíl? Neomluví se, ale chce mít opět kontrolu nad tím, jaké emoce vůči němu budete prožívat. Nedá vám svobodnou vůli, abyste se sami rozhodli, jak na situaci zarea­gujete. A vám to bude nepříjemné, takže svůj vztek polknete, a ještě bu­dete manipulátora uklidňovat. Uvě­domte si, že máte právo být naštva­ní, projevit adekvátně hněv a vzít si čas na vyrovnání.

Co je psáno, to je dáno

Primárně manipulátorům nejde o spo­lupráci, ale o vítězství, i když třeba pracujete v jednom oddělení nebo vy­tváříte vztah. Jsou ochotni lhát, pře­kroutit informace, tvrdit, že jste něco (ne)řekli, i když je to evidentně jinak. Jejich svědomí a úroveň morálky jim to totiž dovoluje. Milují, když svou lží někoho „dostanou“! Jak zní doporu­čení? Trvejte na písemné dokumen­taci. Pokud jde o důležité věci, nezů­stávejte s nimi sami, mějte svědky. A klidně si rozhovor nahrajte nebo si dělejte poznámky.

Manipulátoři si s oblibou při­vlastňují cizí zásluhy, kradou myš­lenky. Pozor, co před nimi říkáte! Vše může být použito proti vám nebo vám to ukradnou. Nejsou tak schopní, jak by se mohlo na první pohled zdát. Aby přece jen dokázali nějakou aktivitu či kreativitu, občas druhým něco ukrad­nou. Účastnice semináře mi vyprávě­la, že její kolegyně v domově důchod­ců vždy vykládá rodinným příslušní-kům, co vše s jejich maminkou dělaly: Byly na procházce, co tam viděly, jak cvičily a že jim to jde. Vždy se dočkala pochvaly a uznání – přestože nic z toho nebyla pravda.

Neobhajujte se, nevysvětlujte. Raději klaďte otázky

Pokud přijde nepravdivé obvinění, ne­přijímejte jej. Začnete-li se obhajovat, znamená to, že jste vinu přijali. A jste obvinění! Dáváte tím manipulátorovi najevo, že jeho taktika funguje. Pokud situaci unesete, nechte mu jeho ná­zory a jeho úhel pohledu. Možné re­akce? „Jak myslíš. To je možné. To je tvůj názor. Tak to vidíš ty. My­slím si o tom něco jiného.“

Kdo se ptá, vede rozho­vor, a proto pokládejte otáz­ky, které začínají slovy: „kdy, kdo, kdy, proč, kolik, s kým.“ Stůjte si na odpovědích, chtějte konkrétní vysvětlení. Mani­pulátoři stejně nebudou vědět, jak od­povědět. Začnou se zaplétat do svých lží. Popravdě řečeno jim většinou dělá potíž odpovědět logicky, konkrétně. Smyslem kladení otázek je vyvolat v nich nepříjemné emoce, dovést je do úzkých, aby jim komunikace byla tak nepříjemná, že si příště rozmyslí, zda „to na vás ještě zkusí“.

Výborné jsou objasňující pro­tiotázky. Vyberte slovo, které je útočné, provokativní nebo vás zra­ňuje, a zeptejte se manipulátora, co jím myslí. Použijete-li protiotázku, přinutíte ho objasnit jeho názor a být věcný. Zatímco přemýšlí, získá­te čas na rozmyšlenou, jak se zacho­vat a jak zareagovat. Objasňující otázkou přebíráte kontrolu nad situ­ací, dostáváte se z podřízené role a požadavek vznášíte vy. A navíc si zachováte sebejistotu.

Příklad: „To jste vždycky jak zpo­malený film?!“, „Jste nekompetentní!“ Objasňující otázky: „Co tím míníte?“, „Co myslíte tím zpomaleným filmem?“, „Co myslíte slovy, že jsem nekompe­tentní? V čem konkrétně?“

Odhalit manipulátory se vyplatí. Poznejte motivaci vašeho mani­pulátora a jeho konkrétní meto­dy. Začněte se bránit a zbavte se jeho vlivu. Ideálně se mu vyhně­te, opusťte ho a přerušte s ním kontakt. Vy ho k životu rozhodně nepotřebujete, ale on vás ano!

Tlumočení slov protivníka

Překládejte všechna manipulátorova zlomyslná slova. Urážky změňte v kompliment nebo jednoduše vy­světlete urážlivá slova, co znamenají, ale podle „vašeho jazyka“. Výroky mů­žete proměnit v lichotky a kompli­menty, nebo ještě více zdůrazníte je­dovatost zlých slov.

Příklady: „Jste absolutně ne­schopný týmový hráč.“ Reakce: „To je pravda. Náročné úkoly umím vyřešit sám.“ Nebo: „Jsi potvora.“ Reakce: „Díky, to beru jako kompliment, potvory mám ráda, jsou chytré a rafinované.“

Vzdát se a souhlasit

Manipulátor chce mít pravdu a bojuje za ni. Urazí vás, nařkne vás neprávem atd. Řekněte mu, že jste ochotni se vzdát, pokud mu to pomůže. Souhlas je totiž jako gumová stěna, proti níž se útočník rozběhl.

Dávejte za pravdu ostatním jen v případě, že nedojde k vaší újmě.

Příklad: „Ty prostě nejsi normál­ní. Jsi zlá.“ Reakce: „Když ti to pomůže, tak s tebou souhlasím.“, „To souhlasí.“, „Máš pravdu.“, „Přesně tak.“, „A to ještě nevíš všechno!“, „Pomůže ti, když ti dám za pravdu?“

Lichotka

Tato strategie je účinná u lidí, kteří chtějí mít převahu, jsou pohrdaví a arogantní. Arogance většinou prame­ní z méněcennosti a z nízké sebejistoty. Jejich způsob vyjadřování a gesta za­sahují naše bolavá místa – naše vlast­ní obavy z méněcennosti, a tak se auto­maticky začneme bránit, abychom si uchovali pocit vlastní hodnoty. Mani­pulátora vyvedeme z míry tím, že do­stane, co chce, tedy pocit převahy, ale bude jí až příliš. Bude zaskočený a roz­myslí si, zda to na nás bude příště zkoušet, či ne. Čím přehnanější po­chvala, tím větší má účinek.

Příklady: „Vždy máte trefnou od­pověď.“, „Vy víte vždy všechno lépe než já. Máte můj obdiv.“, „Vy nade mnou máte obrovskou převahu.“, „Velmi vám děkuji za vaše cenné rady.“

Neberte si výroky osobně a na­stavte protivníkovi zrcadlo nebo věc­ně konstatujte. Nikdo vám nemůže ublížit, pokud mu to sami nedovolíte. Vy sami rozhodujete, zda si ublížit necháte, či ne. Pokud vás někdo na­padne, neberte si to osobně, ale po­pište, co vidíte, konstatujte, jak věci jsou.

Příklad: „Vy jste ale idiot.“ Reak­ce: „Vy jste zase rozčílený.“ Nebo: „Vy si snad děláte legraci!“ Reakce: „Máte jiný názor. Myslíte si o tom něco jiného.“ Případně: „Vypadáš jako strašák do zelí. To chceš dohnat mládí?“ Reakce: „Moje oblečení se ti nelíbí, máš prostě jiný vkus.“