Dle platné právní úpravy má zaměstnavatel zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru. Přesto zákon umožňuje výkon závislé práce také ve vztahu založeném jednou ze dvou dohod o výkonu práce mimo pracovní poměr, tj. buď na základě dohody o provedení práce (DPP), nebo dohody o pracovní činnosti (DPČ), zejména tam, kde by uzavření pracovního poměru bylo neúčelné (například vzhledem k výkonu určitých prací pouze příležitostně) nebo jde-li o činnost malého rozsahu.

Pokud uzavření DPP odůvodníte těmito skutečnostmi, je samozřejmě jejich uzavření možné. U DPP je typická jednodušší právní úprava a nižší míra ochrany zaměstnance – těmto zaměstnancům zaměstnavatel nerozvrhuje pracovní dobu, nemají nárok na dovolenou, na cestovní náhrady (ledaže by to bylo výslovně v dohodě sjednáno), nemají nárok na odstupné a jednodušší je jednostranné ukončení tohoto vztahu – výpověď s 15denní výpovědní dobou, která začíná běžet hned od prvního dne následujícího po doručení. Výkon práce zaměstnancem na DPP může činit maximálně 300 hodin ročně (nutno vést přehled celkového rozsahu výkonu práce, neboť za překročení tohoto rozsahu může být v případě kontroly udělena pokuta), odvody sociálního a zdravotního pojištění se u DPP provádějí pouze v případě odměny vyšší než 10 tis. Kč měsíčně.

Jinak pro ověření schopností, vůle pracovat a pracovních dovedností zaměstnance je u pracovního poměru určena zkušební doba.

Pokud by byl se zaměstnancem pracujícím na DPP nebo DPČ uzavřen zároveň nebo později také pracovní poměr, musí být v každém z těchto vztahů práce různě druhově vymezeny (přičemž se i fakticky musí jednat o výkon různých prací), jinak je další pracovněprávní vztah neplatný. Pokud později s těmito zaměstnanci uzavřete pracovní poměr se stejným druhem práce a chcete mít se zaměstnanci uzavřen tento pracovní poměr, musíte DPP ukončit.